Lidový dům. Kulturní svatostánek ve Vrbně pod Pradědem fungující od roku 1930. Místo, kde se setkávaly celé generace “vrbeňáků”. Místo, kde mělo spousta z vás svatbu. Kulturní zařízení, kde vystupovali umělci jako Hana Zagorová či Pavel Novák. Prostor, kde se konaly různé zábavy, diskotéky či vystoupení dětí základní školy. Objekt město zakoupilo v roce  2016. Jaký je osud “Liďáku” dnes a proč občané na opravený kulturní dům stále čekají?  Historie Objekt, známý jako Liďák či Závodní klub LNH zakoupil v roce 1928 Katolický lidový spolek od Anny Menzelové, dcery po povozníkovi Johannu Hanelovi. V roce 1930 z něj přístavbou vznikl tzv. Katolický spolkový dům. Od této chvíle se začala psát historie tohoto domu jako stánku kultury a prostoru pro setkávání. Po válce chvilku sloužil objekt jako Dům osvěty, než jej v 60. letech převzal od města podnik LNH Vrbno, který jej značným nákladem renovoval do dnešní podoby. Klub sloužil zájmovým činostem různých kroužků a souborů, dále pro různá školení, odborné semináře, celostátní Dny nové techniky a konference. Až do 90. let zde byly pořádány významné  kulturní akce, zábavy, koncerty předních souborů a umělců, pravidelná divadelní představení oblastních divadel i místních ochotníků.  Odkup městem V roce 2016 nabídl majitel městu objekt

Loni vzniklá Průmyslová stezka ve Vrbně pod Pradědem se ambiciózně zavázala k oživení místního turistického ruchu prostřednictvím poskytování informací o bohaté průmyslové historii města. Tento počin má za cíl přiblížit návštěvníkům významné osobnosti průmyslu, které měly klíčovou roli ve vývoji oblasti. A uvést také zajímavosti s tím spojené. I když lze na první pohled zaznamenat jistou paralelu s podobným projektem, konkrétně Industriální stezkou v Brně, není to nutně nevýhoda. Skutečnou otázkou je, zda může tato stezka přinést návštěvníkům autentický zážitek a pomoci odnést si pozitivní vzpomínku na Vrbno pod Pradědem.  Co by měla taková stezka splňovat? Podívejme se nyní na obecnou charakteristiku zážitkových a naučných stezek a na to, jak by měly splňovat očekávání návštěvníků. Stezka a její jednotlivé zastavení by měla návštěvníka upoutat. Měla by být pokud možno také poučná. Samozřejmě se nejedná o učební pomůcku, není tedy nutné snažit se natlačit do konzumenta co nejvíce informací za každou cenu, ale spíše poutavou formou docílit toho, aby si něco zapamatoval. V našem případě, aby si z Vrbna odvezl informaci, která se mu vybaví, když se řekne Vrbno pod Pradědem. Povedlo se to? Jak na to Naše město má historii opravdu poutavou. Historie průmyslu je provázána s několika generacemi rodiny

Neutěšený vzhled centra města, přesněji řečeno – prostor vzniklý zbouráním budov, při příležitosti budování kruhového objezdu budí vášně již téměř 20 let. Objevily se dvě studie, bylo sestaveno nespočet komisí, přemýšlející nad podobou a využitím tohoto prostoru.  Poslední vizualizaci město zveřejnilo 27.9.2023. Jak tyto návrhy vypadají a jak na ně reagovali občané?  Návrh z roku 2017 Odvážný projekt architekta Ing. Františka Zajíčka a výtvarníka Luboše Dostála byl pojat velkolepě. Celý prostor “náměstí” vymezoval betonový kruhový fragment počítající s výtvarnými reliéfy a figurální motivy v nadživotní velikosti na jednotlivých sloupech. Silnice měla být upravena jiným povrchem, dávající řidiči jasný zvukový signál, že vjíždí do centra města a tedy by měl zpomalit. Prostor mezi Penny a “Komerční bankou” byl pojat jako velký amfiteátr, určený pro setkávání občanů a pořádání kulturních akcí.  Občané se s návrhem mohli seznámit jednak na veřejné diskuzi s autory, tak pomocí panelů rozmístěných na “místě činu”.  Přestože tehdejší starostka paní Květa Kubíčková projekt obhajovala jako příležitost být odvážným městem a věřila v jedinečnost jeho pojetí, občané města s jejím názorem nejspíše příliš nesouzněli. Projektu bylo vytýkáno přílišné užití betonu, málo zeleně a nevhodnost do horského města.  I toto nejspíš bylo důvodem, proč v roce 2019 nové vedení radnice od tohoto záměru ustoupilo a

Vážený pane starosto, děkuji za Vaši reakci na oficiálních stránkách města.  Upřímně jsem si ani ve snu nepředstavoval, že můj příspěvek na posledním zastupitelstvu ve Vás zanechá takovou hlubokou stopu. Přestože si myslím, že forma byla více než slušná, rozumím tomu, že kritika se neposlouchá dobře. Zároveň je si třeba uvědomit, že vy jste se pasoval do role kritizovaného. I já “odtržen od reality města” si uvědomuji, že za kapající kohoutek v městském bytě nemůže přímo starosta, za špatné informace na webu města nemůže přímo starosta, dokonce i za díru v silnici spravovanou městem nemůže starosta. Starosta, popřípadě celé vedení, může hledat řešení. Mrzí mě, že jste se nedržel této linky. Co by se stalo, kdyby jste řekl jen: Děkujeme, podíváme se na to. Na Vaše otázky neznáme odpověď, ale jsme schopni je zpracovat. Možná by se naše diskuze poté nezastavila na tom, zda je město průmyslové či turistické a mohli bychom se bavit konkrétně.  Možná byste se také dozvěděl, že moji snahou není očernit radnici, ale opravdu pro město něco udělat. Chápu, že moc diskusních příspěvků na zastupitelstvu nemáte. Pokud ano, vždy se něčím dotýkají konkrétního občana. Je pro Vás tedy těžko pochopitelné, že by někdo vystoupil pouze s

Záznam prosincového zastupitelstva přinesl závažné odhalení. Na jednání se prý objevil špion. A nejspíš byl někým nasazen. Co je jeho záměr a proč se rozhodl narušit jinak poklidné jednání, jsme se již bohužel nedozvěděli. Pan starosta chvatně vypnul mikrofon a další debata probíhala již v režimu utajení. Paní zastupitelka Ing. Pavla Müllerová si promítla svůj život do amerického akčního filmu. Jak jinak si vysvětlit její obavu, zda obyčejný příspěvek do diskuze na prosincovém jednání zastupitelstva občanem Janem Láňo, není náhodou krokem nějakého spiknutí proti městu. Tyto polemiky pro veřejnost utnul pan starosta tím, že zkušeně vypnul mikrofon. I přes vypnutý zvuk diskuze pokračovala. Taky ve videu vidíte souhlasné gesto a snad i vyřčené: “Určitě jo”? Můžeme si položit otázku, zda jsou na městském zastupitelstvu normální takovéto praktiky, kdy si zastupitelé či jiné zájmové skupiny na sebe posílají špiony a štváče. Trochu mě mrzí, že paní Müllerovou nenapadla prostá myšlenka, že občané mohou mít pouhý zájem o dění ve městě. Není jim jedno, co se o městě povídá jinde. A nebojí se jít s kůží na trh a na tyto problémy upozornit. Příště bych radši viděl, aby se tito radní bavili spíše o zmíněné problematice, než kdo koho poslal. Neudělali by pro